Bydlení v podkroví: na co myslet?

Je důležité pochopit rozdíl mezi střešní nástavbou a přestavbou podkroví. Přestavbou podkroví se upraví půdní prostor pro bydlení, aniž by se výrazně změnila střešní konstrukce a tvar domu. Střešní nástavbou se dům rozšíří o další podlaží. Mnohdy se tyto dvě metody kombinují a vznikají tak architektonicky zajímavé stavby, u nichž je kladen velký důraz na zachování původního velkoprostorového charakteru s dokonalým osvětlením.

Co je třeba mít na paměti?

Přestavba podkroví je složitý stavební a právní proces. K provedení úprav je nutné stavební povolení, kterému předchází stavební projekt. Pokud je půdní vestavba plánována v domě, který je ve spoluvlastnictví více osob, je podle zákona o vlastnictví bytů (§ 14 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb.) k realizaci nutný souhlas 2/3 vlastníků bytových jednotek a musí s nimi být uzavřena smlouva o výstavbě. Pozornost je třeba věnovat také přestavbě podkroví budov v památkové zóně. Všechny plánované změny a průběh samotné přestavby je třeba konzultovat s oddělením památkové péče. Je možné, že odbor bude mít přesné požadavky na tvar, počet a umístění vikýřů nebo střešních oken, sklon střechy nebo typ střešní krytiny, které se mohou výrazně lišit od požadavků stavebníka.

Na první pohled se může zdát, že bydlení v podkroví přináší jen samé výhody. Koneckonců, není potřeba nový pozemek ani napojení bytu na nové inženýrské sítě. Přestavbu můžeme naplánovat podle vlastních představ a tak nákladně, jak to zvládneme. Podkrovní prostory nabízejí kreativní dispozice a neobvyklá řešení, která vytvářejí atypické místnosti s dostatkem denního světla a čerstvého vzduchu. To je však jen několik příkladů z nesčetných požadavků na kvalitní přestavbu podkroví. Aby se zabránilo tepelným ztrátám v zimě a nadměrnému přehřívání v létě, je důležité určit vhodné uspořádání a správnou orientaci budovy. Přehřívání nástavby lze řešit stíněnými vikýři, členěním střešní roviny a stíněním střešních oken. Důležitou roli hraje také sklon střechy, barva povrchu a tvar samotné střechy. Nejoptimálnějším řešením je udržet co nejmenší plochu střechy s optimálním obsazeným prostorem tak, aby poměr střešního pláště k jeho obsazenému prostoru byl co nejmenší. Takovým požadavkům vyhovují zejména střechy s menším sklonem a menší členitostí. Zbytečným únikům tepla zabrání také dobrá a dostatečná izolace stropu v podkroví.

Výběr kvalitní střechy

Důležitou součástí konstrukce podkroví je dobře navržený střešní plášť. Kromě toho, že eliminuje vysoké teploty a chrání před nadměrným přehřátím, zejména během letních dnů, je také navržen tak, aby udržoval teplo a poskytoval tepelnou ochranu v zimě. Vrstvy střechy musí eliminovat teplotní skok mezi venkovním prostředím a vnitřní teplotou obytného prostoru. Pokud je například venku 10 stupňů pod nulou a uvnitř plus 20 stupňů nad nulou, je rozdíl teplot až 30 stupňů. Je proto nezbytné dodržet požadavky na stavební tepelnou techniku podle STN 730540. Střešní plášť musí zabránit pronikání vlhkosti do konstrukce, proto je u většiny střech izolovaných pro obytné podkroví nutné umístit pod střešní krytinu pojistnou hydroizolaci. To je nutné kvůli pronikání vzdušné vlhkosti a srážek a také kvůli obtížné lokalizaci případných poruch střešního pláště. Běžné hydroizolační materiály, jako jsou asfaltové izolační pásy nebo raftové pásy, nepropouštějí vodu ani vodní páru. Při jejich použití je proto nutné použít třívrstvou skladbu s odvětrávanou mezerou pod izolací. Pojistná hydroizolace musí být paropropustná a odolávat vyšším mechanickým tlakům. Správná tloušťka tepelného izolantu je minimálně 20 mm.
Přehřívání střechy

Nejlepší ochranou proti přehřívání střechy je použití ochranného nátěru, který dokáže odrážet sluneční světlo. Tím se zabrání přehřívání střechy a zvyšování teploty v podkroví na vysoké hodnoty. ClimateCoating ThermoActive je právě takovým nátěrem, který dokáže odrazit až 80 % slunečních paprsků a díky své pružnosti poskytuje ochranu střechy po velmi dlouhou dobu = zatímco běžné nátěry je třeba obnovit přibližně po 5 letech, ClimateCoating ThermoActive vydrží 10-20 let.

Více v článcích:

Výškové parametry podkroví

Podkroví je prostor pod střechou vymezený šikmými střešními rovinami a svislými obvodovými stěnami, nazývanými také nadpraží. Nevýhodou podkroví je užitná plocha podkrovních místností, která bývá často menší než skutečná podlahová plocha podkroví. Při plánování se nesmí zapomínat na to, že pod šikmými střešními rovinami nebude mít určitá část prostoru výšku podlahy. Užitný prostor a mezní výška pod nohama se počítají z výšky 1 300 mm. Výškové parametry podkroví definuje STN 734331. Podle této normy by světlá výška v nově budovaných prostorách měla přesahovat 2 600 mm, v případě rekonstrukce podkroví může být světlá výška snížena na 2 500 mm. Pro podkroví, které je součástí bytu v nižším podlaží, platí jiné parametry. Světlá výška takového řešení je nejméně 2 300 mm. V místech zkosení by měla být minimální světlá výška 1 100 mm. I nestandardní výšky podkroví však mají své přednosti, jsou ideální pro galerie, neobvyklé převisy s různými interiérovými prvky, jako jsou schodiště a podobně.

Osvětlení podkrovních prostor

Každé podkroví poskytuje jiné prostory, má svou specifickou atmosféru, a proto vyžaduje originální řešení osvětlení s ohledem na funkci podkrovních místností. Vhodně zvolené osvětlení má vliv na kvalitu a využitelnost prostoru a ovlivňuje také celkový charakter a výraz podkroví. Světlo se do podkrovních místností dostává několika způsoby: okny v rovině střechy nebo ve štítové stěně, okny v zářezu střechy nebo vikýři. Nejčastějším řešením jsou střešní okna a vikýře, které dokonale zajišťují dostatek světla, větrání, poskytují výhled do okolí, chrání před hlukem a mají své architektonické opodstatnění. Zasklením vikýřového okna proniká do místnosti přibližně o polovinu méně světla než klasickým střešním oknem, proto je lepší, když je jich v místnosti více. Rozptyl světla je u střešního okna rovnoměrnější, ale stínicí technika je nezbytná. Umístění střešních oken nebo vikýřů by mělo být v souladu s celkovým architektonickým výrazem budovy. Vikýře se montují do střech se sklonem 40-60 stupňů. Počet a plochu všech oken v podkroví určují také stavební předpisy, podle nichž by všechny plochy oken v podkroví měly tvořit 10 % celkové půdorysné plochy podkroví. Francouzské okno zaručuje světlo až k podlaze, což však zároveň znamená omezení při zařizování podkroví nebo instalaci topných těles. Zajímavým a efektivním řešením jsou také různé prosklené plochy vložené právě mezi štít stěny a střešní konstrukci.

Výběr oken

Ať už se rozhodnete pro okna nebo vikýře, je dobré se řídit několika praktickými radami, které vás uchrání před nechtěnými chybami při výběru. Proto je třeba zvážit velikost oken, způsob jejich otevírání, snadnost ovládání, izolaci a použitý materiál. Je dobré si uvědomit, že střešní okno propouští do místnosti více světla a umožňuje průchod více denního světla než stejně velké svislé okno. Délku střešního okna ovlivňuje také tvar a sklon střechy. Čím větší je sklon střechy, tím kratší by měl být světlík. Volbu malých oken je třeba pečlivě zvážit, protože znamenají delší používání umělého osvětlení, a tedy zvýšenou spotřebu elektrické energie. Svou roli hraje také umístění oken. Střešní okna zpravidla neumisťujte na jižní stranu. Pokud je používáte, zvolte rozměry, u kterých je šířka větší než délka. Okna by měla být správně umístěna v rovině střechy.

Správná výška prahu by se měla pohybovat mezi 900 a 1200 mm, aby údržba a provoz byly bezproblémové. V současné době se používají výklopně-kyvná, kyvná a výklopně-kyvná okna. Je dobré je zasklít tepelně izolačním sklem, které výborně odolává povětrnostním vlivům, tlaku a případným nárazům. Svůj účel dokonale plní ve spojení s různými ovládacími prvky, jako jsou teleskopické tyče pro ovládání rolet a vysokých oken nebo komfortní elektronické ovládání pomocí dálkového ovladače. Vnější žaluzie a markýzy je dokonale chrání před nepřízní počasí nebo násilným vniknutím. V zimních měsících může být problém s odstraňováním sněhu ze střešních oken, která stíní místnost, a v takovém případě je nutné nechat světla rozsvícená po celý den. Tomu lze zabránit správným umístěním topných těles, nejlépe pod oknem, a vhodným profilováním okenního ostění. Další nepříjemností je kondenzace vodní páry na okenních tabulích, ale i té výrobci zabraňují, protože používají moderní skla s vynikajícími tepelně izolačními vlastnostmi, a tím minimalizují kondenzaci vodní páry na vnitřním povrchu střešního okna.

Podlaha v podkroví

Bydlení v podkroví klade zvláštní nároky také na kvalitu podlah. Měla by plnit dvě základní funkce. Zaprvé, aby se příliš nezatěžoval strop podkroví, a zadruhé, aby se izoloval proti kročejovému hluku. Nejběžnější alternativou je systém suché plovoucí podlahy s vícevrstvou konstrukcí, jejíž nosné prvky nejsou v přímém kontaktu s původní podlahovou vrstvou ani s jinou částí budovy. Plovoucí podlahy však nejsou vhodné pro použití podlahového vytápění. Měla by jim předcházet zvuková izolace, například z minerálních vláken.

Krov

Při přestavbě podkroví se často objevuje požadavek na rekonstrukci krovu. Poškozený střešní krov s deformovanými, prasklými, zlomenými nebo houbou či hmyzem napadenými prvky vyžaduje odbornou pomoc statika. Uvolněné, deformované nebo zkorodované spoje a spoje jsou obvykle také předmětem výměny. Součástí renovace podkroví je také výměna střešní krytiny, která může krovy více zatížit. Nejen hmotnost střešní krytiny, ale také síla větru nebo sněhu. Proto je nezbytné posoudit spolehlivost a použitelnost starého krovu. Nejvhodnější konstrukcí krovu pro zateplení podkroví je stupňovitá konstrukce bez vazníků. Ponechává volný půdní prostor a zbytečně nezatěžuje podlahu, protože krokve přenášejí zatížení na vnější stěny. Vhodným řešením je také konstrukce gambrel. Problémy mohou nastat u příhradové střechy, která se skládá z příhradových nosníků a nosných sloupů. V současné době jsou v loftové architektuře preferovány dva hlavní trendy, a to čistý prostor bez dřevěných prvků nebo naopak loftové pokoje, ve kterých jsou dřevěné prvky naopak zvýrazněny. Maximální množství krovu je zachováno. Zejména staré popraskané trámy mají své kouzlo a mohou v interiéru vytvořit nenahraditelnou atmosféru.

Interiér podkroví

Schodiště plní v interiéru významnou dynamickou a estetickou funkci. Často se stává výrazným prostorovým orientačním bodem. Musí však také splňovat přísná kritéria stavebních norem, což je někdy u starších domů problém. Další nevýhodou bydlení v podkroví může být absence výtahu a s tím spojené problémy s dopravou stavebního materiálu. Nařízení o výtazích a nadzemních podlažích stanoví, že výstavba bytů v pátém a vyšším podlaží je podmíněna existencí nebo instalací výtahu, a to není malá investice. Při obsazování podkroví je třeba snížit i požadavky na jeho vybavení. Atypické prostory vyžadují nábytek na míru, což znamená další investice. Podkrovní byty nejsou určeny pro velké rodiny, často mají problém s úložným prostorem. Optimální využití prostoru zajišťují posuvné stěny. Ty potřebují minimální manipulační prostor a nezasahují do prostoru té či oné místnosti.

Instalační rozvody v podkroví

Instalační rozvody v podkroví jsou napojeny na rozvody ze spodního patra. Samozřejmě pouze za předpokladu, že jsou technicky vyhovující. Musí být instalován další měřič, plynoměr atd. Problémy mohou nastat také při vytápění podkrovních místností, limitem může být dostupnost paliva, kapacita potrubí a komínů nebo nosnost podlahy. Ústřední vytápění je obvykle napojeno na stávající stoupací potrubí. V samotném podkroví je připojen pouze k topným tělesům. Při provádění takového ohřevu se provádějí tři zkoušky, a to tlaková zkouška, zkouška roztažnosti a zkouška ohřevu. Další možností je umístit do jednotlivých místností samostatná topidla (plynová nebo elektrická). Nejúčinnější alternativou je podlahové vytápění, které se nejčastěji používá v koupelnách a obývacích pokojích. Velmi často se také používá žebříkové vytápění. Ty plní hned dvě funkce: ohřívají vzduch v místnosti a zároveň slouží k sušení prádla.

Alternativním řešením může být krb v půdním prostoru. Kromě toho, že vytváří romantickou atmosféru a útulný pocit, slouží také k vytápění místnosti. Podmínky pro jeho umístění v podkroví jsou však o něco náročnější než v běžném prostředí. Zejména je třeba zohlednit nosnost stropní konstrukce a ochranu nosných a nenosných částí dřeva, zdiva a dalších materiálů před účinky tepla. Před krbem musí být použita nehořlavá podlaha z kamene, dlaždic nebo ocelového plechu. Pro vyzdívky se používají běžné materiály, jako je šamot, lité šamotové desky, dlaždicové tvarovky a materiály na bázi křemičitanu vápenatého.

Vybavení koupelen bývá v podkroví nejproblematičtější fází. Vodovodní potrubí je napojeno ze stávajícího potrubí v nižších patrech. V některých případech je do podkroví zavedeno pouze potrubí studené vody. K vytápění se pak používají různá akumulační rychloohřívače. Kanalizační stoupačka nesmí být od armatury vzdálena více než 3 m a od toalety 1,5 m. Z důvodu omezeného prostoru se většinou používají menší, ergonomicky tvarované vany. Pozornost je třeba věnovat také správnému umístění toalety a bidetu. Uživatel by neměl být v jejich používání nijak omezován.

Podkroví v chatách a chalupách

Podkroví v chatách a chalupách se nemusí řídit normou STN 734331 a o světlých výškách, která platí pro trvalé bydlení v podkrovních místnostech. Uspořádání místností se v těchto případech také liší od uspořádání v obytných podkrovích. Chataři většinou dávají přednost co nejmenšímu prostoru a vytvářejí jednu větší obytnou místnost uzpůsobenou ke spaní a odpočinku. Rozumným řešením je také umístění podkrovních místností tak, aby byly nad vytápěnými místnostmi.

Ať už se jedná o podkroví k trvalému obývání nebo jen pro dny odpočinku, je třeba zohlednit všechny požadavky a při přestavbě přistupovat zodpovědně, aby později nevznikly neočekávané problémy. Někdy může být proces složitější a delší, ale výsledek rozhodně stojí za to. Podkroví se vám odvděčí svou útulností a neobyčejným kouzlem, které okouzlí každého obyvatele těchto prostor.