29. března 2024

Zdravé bydlení

Magazín o zdravém bydlení

Jak vytápět dům a byt?

18 min čtení
Domy a byty vyžadují v zimě vytápění. Průměrná venkovní teplota klesá, a abyste se doma cítili příjemně, je nutné dodávat do domu potřebné teplo.

Jak vytápět dům a byt?

Domy a byty vyžadují v zimě vytápění. Průměrná venkovní teplota klesá, a abyste se doma cítili příjemně, je nutné dodávat do domu potřebné teplo. V rodinných domech můžeme kouřit, kdy potřebujeme, ale v bytech a bytových domech napojených na ústřední topení je začátek topné sezóny velmi proměnlivý, protože závisí na aktuálních klimatických teplotách.

Mnohokrát se stává, že si několik obyvatel bytů stěžuje na chladné a nevytápěné místnosti. Topná sezóna a podmínky, které musí splňovat dodavatelé tepla, jsou definovány ve vyhlášce Ministerstva hospodářství Slovenské republiky ze dne 6. dubna 2005. Topné období začíná zpravidla 1. září a končí 31. května následujícího kalendářního roku.

Dodavatel tepla je povinen zahájit vytápění, pokud je splněno několik podmínek. Především musí průměrná denní teplota vzduchu během topného období, tj. od 1. září do 31. května, klesnout pod 13˚C po dva po sobě následující dny. Současně musí být splněna podmínka týkající se vývoje počasí v následujících dnech. Pokud podle předpovědi počasí nelze v následujících dnech očekávat zvýšení venkovní průměrné denní teploty nad naměřenou hodnotu, je dodavatel povinen zahájit vytápění. K upřesnění podmínek se používá také výpočet průměrné venkovní denní teploty, která by neměla být vyšší než 13˚C.

Tato teplota je čtvrtinou součtu venkovních teplot, které se podle vyhlášky měří v 7.00, 14.00 a 21.00 hodin, pokud se měří ve stínu a s vyloučením vlivu sálavého tepla z okolních stěn obytných domů. Hodnota naměřená v 21.00 se započítává dvakrát. Podobná kritéria určují také přerušení dodávky tepla během topného období. Dodavatel tak může učinit, pokud venkovní průměrná denní teplota vzduchu stoupne na 13˚C nebo více ve dvou po sobě následujících dnech. Zároveň však podle předpovědi počasí nelze očekávat, že by venkovní průměrná denní teplota v následujícím období klesla pod tuto hodnotu. V opačném případě, pokud teplota opět klesne pod 13˚C, je dodavatel povinen obnovit vytápění.

Všechny vytápěné místnosti musí dosahovat předepsaných výsledných teplot, které jsou rovněž definovány vyhláškou, s maximální možnou odchylkou ± 3˚C. Výsledná teplota obytných místností, mezi které patří obývací pokoje, ložnice, jídelny, jídelny s kuchyňským koutem, pracovny a dětské pokoje, by měla být 21˚C. Výsledná teplota v kuchyních by měla být 20˚C, v koupelnách 24˚C a na toaletách 20˚C. V pomocných vytápěných místnostech, jako jsou předsíně a chodby, by měly být dosaženy o něco nižší teploty, a to 15˚C, a na vytápěných schodištích 10˚C.
Dodavatelé jsou zodpovědní nejen za dodávku samotného tepla v závislosti na klimatických podmínkách, ale také za to, aby každoroční kontrola stavu celého topného systému. Funkční kontroly se obvykle provádějí před zahájením topné sezóny.

Jak vytápět dům a byt?

Začátek topné sezóny je často spojen s řadou problémů, které na vlastní kůži pociťují zejména obyvatelé panelových bytů. Kromě tradičních stížností majitelů bytů v prvním a posledním patře se objevuje i nespokojenost ostatních vlastníků. Na začátku topné sezóny je nepravidelné vytápění téměř pravidlem, což pociťují zejména malé děti a starší lidé. Kromě toho může mít změna vnitřního klimatu negativní účinky na obyvatele. Po letním období vysokých teplot má mnoho lidí pocit, že vzduch ve vytápěných místnostech je sušší, což vede ke vzniku mnoha zdravotních problémů. Mezi nejčastější patří zejména vysychání sliznic dýchacích cest a zvýšený výskyt chřipky. Řešením přehřátých vnitřních prostor v panelových bytech je použití klasických keramických nebo moderních elektrických zvlhčovačů vzduchu.

Vytápění bytů

Většina bytů v bytových domech je vytápěna ústředním topením, které zajišťuje i ohřev teplé vody. Tento způsob vytápění je založen na jediném zdroji tepla, který zásobuje teplem celý dům. Systém ústředního vytápění se skládá ze zdroje tepla, potrubního systému pro rozvod tepla a topného tělesa, tj. radiátorů.

V centrálním zdroji se energie z paliva přeměňuje na teplo, které se následně předává teplonosnému médiu, tj. vodě. Ten ji rozvádí potrubím k topným tělesům. V případě vytápění hovoříme o tzv. teplovodním a nízkoteplotním vytápění. Rozdíl spočívá v teplotních gradientech.

Jak vytápět dům a byt?

To znamená, že v prvním případě má teplonosná látka v podobě vody vstupní teplotu 90˚C a výstupní teplotu 70˚C (nebo vstupní teplotu 80˚C a výstupní teplotu 60˚C) a teplo se předává prostřednictvím běžných radiátorů. Rozvody vedou od zdroje tepla k topným tělesům v nejnižším podlaží, tj. pod stropem suterénu nebo přízemí. Mohou však být zabudovány do teplovodního potrubí nebo do podlahy. Cirkulace teplonosného média může probíhat přirozenou cirkulací nebo cirkulací pomocí čerpadla umístěného za kotlem. Střední teplota topných těles je 70˚C.

Ve druhém případě nízkoteplotního vytápění má otopná soustava teplotní spád 45-30˚C s nízkoteplotními sálavými podlahovými plochami nebo spád 60-40˚C s nástěnnými sálavými plochami. Zdroj tepla pracuje s teplotním spádem 90-70˚C nebo 80-60˚C. Úprava teplonosné látky probíhá ve směšovacím ventilu a cirkulaci pracovní látky zajišťuje oběhové čerpadlo nebo může probíhat také ve speciálním výměníku tepla. Otopnou plochu tvoří podlaha nebo stěna, ve které jsou umístěny ocelové, měděné nebo plastové trubky. Povrchová teplota podlahy u podlahového vytápění je maximálně 28 až 29˚C, u stěnového vytápění až 40 až 50˚C.

Při vytápění bytů lze ušetřit několik způsobů.

V první řadě je nezbytná dobrá izolace stěn bytového domu, protože obvodovou stěnou může unikat až 35 % tepla.

Skutečnost na Slovensku je však často jiná, protože mnoho bytových domů, které byly postaveny tzv. plánovanou výstavbou, není vůbec zatepleno. K určitým změnám došlo v poslední době, kdy se některá družstva a bytová družstva rozhodla řešit situaci nákladným zateplením.

Dalším problémem je izolace střechy, protože nekvalitní střecha může způsobit až dvacetiprocentní tepelné ztráty. Důležité jsou také dobře izolované rozvody teplé vody, které samozřejmě vyžadují pravidelnou údržbu. I zde bývá skutečnost spíše opačná a mnohdy je potrubí v panelových domech ve špatném stavu. V neposlední řadě jsou pro úsporu nákladů na vytápění důležitá také kvalitní okna a dveře s dokonalým těsněním. Okny může unikat až čtyřicet procent tepla.

Důležité jsou také sklepní prostory. Ne nadarmo si obyvatelé bytů v prvním patře stěžují na chladné místnosti, které mají i při nepřetržitém vytápění v průměru nižší teplotu než byty ve vyšších patrech. Ve sklepních prostorách může docházet až k pětiprocentním tepelným ztrátám.

Měření spotřeby tepla se dosud provádí dvěma základními způsoby.

V prvním případě se teplo měří na tzv. patě bytového domu. Naměřené hodnoty se pak rozdělí podle plochy bytů mezi všechny vlastníky bytů. V ceně, kterou musí majitelé nakonec zaplatit, jsou zahrnuty i společné prostory, tedy veškeré ztráty vzniklé vytápěním, ale i zbytečným přetápěním v teplejších bytech orientovaných na jih. Sami majitelé bytů nemohou ovlivnit, kolik za teplo zaplatí.

Jak vytápět dům a byt?

Druhým, účinnějším způsobem je instalace samostatných měřičů v každé vytápěné místnosti. Tento způsob vytápění má několik výhod. Majitelé mohou nejen kontrolovat, kolik tepla spotřebují, ale mohou také racionálně vytápět jednotlivé místnosti. To se projeví i na konečném vyúčtování tepla. Dalším pozitivním aspektem je snížení celkové spotřeby energie, což bude mít dopad i na životní prostředí. Je otázkou, do jaké míry nesou vinu za spálené teplo obyvatelé bytů, a to právě kvůli výše zmíněnému umístění bytů v prvním a posledním patře. Obecně platí, že i okrajové byty a místnosti přiléhající ke schodišti se vyznačují zvýšenou spotřebou tepla, přičemž teplota v těchto místnostech je stejná jako v lépe situovaných místnostech. Majitelé takových bytů by jistě mohli mluvit o tom, že za dodávky tepla platí mnohem více než ostatní byty.

Rozdíly ve vyúčtování tepla mohou vznikat také kvůli více dodavatelům tepla. V současné době se na dodávkách tepla do bytů na sídlištích podílí několik společností. Obvykle se jedná o lokální teplárenské společnosti vlastněné bytovým družstvem, společností, obcí nebo soukromou společností. Provozovatelé jsou omezováni státem, který reguluje ceny, za něž se teplo prodává. V mnoha případech se majitelé domů rozhodnou postavit si vlastní kotelnu, čímž se zbaví závislosti na cizím dodavateli tepla. Přestože náklady na vybudování samostatné domovní kotelny nejsou nízké, majitelům bytů se nakonec vrátí celá počáteční investice.

Další důležitou součástí úspor za vytápění je péče majitelů bytů nejen o topné rozvody, ale i o samotný topný systém. Pravidelná údržba a kontrola jejich technického stavu by měla být samozřejmostí pro každého. Radiátory je třeba pravidelně odvzdušňovat a kontrolovat. Často dochází k zanesení potrubí vodním kamenem, což má za následek špatný přenos tepla do místností a brání pohybu vody systémem. Vodní kámen by se proto měl odstraňovat alespoň jednou za pět až deset let. Problémem při vytápění bytů může být také neekonomické umístění otopných soustav pod okny místností. V bytech orientovaných na sever nestačí radiátory pokrýt celou spotřebu tepla a naopak v bytech orientovaných na jih se zase přehřívají.

Vytápění domů

Pro vytápění rodinných domů existuje relativně více alternativ než pro vytápění bytů. Při výběru té správné je však třeba zohlednit individuální požadavky každé nemovitosti.

V první řadě je třeba vzít v úvahu architektonické řešení budovy, její umístění, samotné uspořádání budovy, tepelně-technické vlastnosti konstrukcí, které ji tvoří, a především klimatické podmínky dané oblasti. Důležité je také zohlednit dostupnou palivovou základnu, ale také využití vytápěných prostor a zejména individuální požadavky obyvatel na tepelnou pohodu v místnostech. Důležitou roli při rozhodování hraje také způsob obsluhy a snadná údržba topného systému, stejně jako estetické hledisko.

Pro vytápění domů se běžně používají lokální topná tělesa, která se umísťují přímo do vytápěných místností. Tento způsob vytápění je považován za nejjednodušší způsob zajištění příjemných tepelných podmínek v místnostech.

Jak vytápět dům a byt?

Běžná jsou kamna na tuhá paliva, elektrická akumulační kamna nebo plynové krby. Přenášejí teplo dvěma základními způsoby, a to konvekcí, to znamená, že ohřívají okolní vzduch, a tím způsobují jeho pohyb. Druhým způsobem přenosu tepla je sálání, při kterém se ohřívají okolní povrchy.
Speciální systémy vytápění tepelnými zdroji se také obecně dělí podle použitého paliva. Může se jednat o používání pevných paliv, jako je měkké a tvrdé dřevo a hnědé uhlí. Tyto topné materiály patří k nejstarším zdrojům tepelné energie.

Moderní technologie však umožňují tato paliva využívat ještě efektivněji, a proto se opět stávají populárnějšími. Další možností je výroba energie z dřevěných pelet, které se vyrábějí z kvalitních pilin. Jejich vytápění je stejně účinné jako vytápění zemním plynem. Dřevěné pelety lze také použít k vytápění ve stále oblíbenějších krbových vložkách. Mezi pevná paliva patří koks a brikety. Dalším typem paliva je kapalné palivo ve formě lehkého nebo těžkého topného oleje. Běžně se používá také plynné palivo, konkrétně zemní plyn, bioplyn, propan nebo butan. Známe také elektrické topné systémy, a to přímotopné, akumulační a smíšené.

V minulosti opomíjené vytápění elektřinou je nyní opět upřednostňováno. Při správném použití a vhodné instalaci může být elektrické vytápění jedním z nejúspornějších způsobů vytápění. Tento způsob vytápění je v souladu s ekologickými požadavky a zdravým způsobem života. Elektrické vytápění lze realizovat několika způsoby. Obvykle se používá instalace elektrického kotle s běžnými teplovodními radiátory nebo elektrickým akumulačním vytápěním.
Výjimkou již není ani přímotopné vytápění s konvekčními topidly nebo podlahové vytápění, které funguje na principu sálavého tepla.

Stále oblíbenější jsou také krbové vložky, které zpříjemňují interiér a navozují pocit domova. Přinášejí také další možnost, a to teplovzdušné vytápění, které se používá jako doplňkové vytápění v domácnostech. Krby mají teplovzdušné průduchy, které rozvádějí teplo do dalších místností. Obvykle se vytápění krbem kombinuje s připojením plynového nebo elektrického kotle, a pokud se v krbu topí, kotel se automaticky vypne. Tento způsob vytápění je velmi dobře regulovatelný, ale méně vhodný pro trvale vytápěné místnosti s vysokou tepelnou setrvačností.

Infračervené vytápění

V současné době jsou běžné různé alternativní způsoby vytápění, ať už pomocí solární energie nebo tepelných čerpadel. Novinkou v oblasti vytápění jsou infračervené zářiče, které jsou považovány za moderní způsob vytápění. Jsou však vhodné pouze pro menší domy a byty s menším počtem místností. Vzhledem k tomu, že se teplo v místnosti rozkládá jen minimálně, je toto vytápění relativně jedno z nejlevnějších. Teplotu v každé místnosti lze regulovat samostatně a navíc se energie ukládá do stěn a podlahy. Kromě toho tento způsob vytápění nevysušuje vzduch v místnostech v takové míře jako běžné vytápění. Další pozitivní vlastností je tepelná pohoda v místnostech, kde obyvatelé nepociťují chlad přicházející od podlahy, a zamezení nucené cirkulace vzduchu.

Infračervené vytápění nevíří prach v místnostech, na stěnách nevznikají plísně a nesráží se vlhkost. Tento způsob ohřevu je preferován také kvůli snadnému použití a obsluze. Vytápění nevyžaduje žádnou údržbu a v případě potřeby lze systém snadno rozšířit do dalších místností. Na druhou stranu však spotřebitelé uvádějí i negativní aspekty tohoto vytápění, a to nízkou životnost a poměrně vysokou poruchovost infračervených topných panelů.

Spalování biomasy – kogenerace

Spalování biomasy se dnes používá také k výrobě tepla. Proces, při kterém se spalováním biomasy vyrábí teplo a elektřina, se nazývá kogenerace. Používá se k vytápění zemědělských a průmyslových podniků, ale v neposlední řadě i bytů a domů. Kogenerace probíhá v kogeneračních jednotkách, což jsou v podstatě plynové spalovací motory, které pohánějí třífázové generátory. Ty vyrábějí elektřinu. Při chlazení motoru, oleje a spalin vzniká teplo, které se využívá především k vytápění a ohřevu vody. Biomasa je převážně rostlinný odpad nebo dřevěné hobliny. Biomasa se spaluje především v kamnech na dřevo, v klasických litinových kamnech, v kotlích ústředního topení a ve zplyňovacích kotlích.

Geotermální energie

Hudbou budoucnosti jsou zařízení, která využívají okolní prostředí jako zdroj vstupní energie pro výrobu tepla. Přestože je teplota této energie relativně nízká, lze ji zvýšit pomocí tepelných čerpadel.
Autorem prvního tepelného čerpadla na světě je Slovák Aurel Stodola. Jeho tepelné čerpadlo, které bylo postaveno v roce 1928, je dobře známé, ale dodnes spolehlivě funguje a vytápí ženevskou radnici. Stodolovo tepelné čerpadlo vyrábí tepelnou energii z vody přilehlého jezera.

Nejznámějším využitím geotermální energie jsou termální lázně, ale výjimkou již není ani vytápění budov. Nejčastěji se tato energie využívá v zemích, jako je Nový Zéland, Kalifornie, Etiopie, Keňa, Turecko, Řecko, Itálie a Island.

Tepelné čerpadlo je vlastně chladicí zařízení poháněné elektromotorem. Čerpadlo odebírá teplo z prostředí s nižší teplotou (nejčastěji ze vzduchu, vody nebo půdy) a předává ho topnému médiu. Teplo se tak přenáší z nižší teplotní hladiny na vyšší teplotní hladinu, přičemž se energie studeného zdroje tepla přeměňuje na páru pracovní látky. Tepelná čerpadla odebírají teplo ze vzduchu nebo z půdy a přeměňují ho na vodu. Existují také čerpadla, která pracují na principu vody a vody nebo vzduchu a vzduchu. Nejjednodušší je odebírání tepla ze vzduchu. Nevýhodou však je, že účinnost tepelného čerpadla klesá přímo úměrně s klesající teplotou venkovního vzduchu. Tepelná čerpadla se používají v kombinaci s kotlem na plyn, olej nebo tuhá paliva.

Při volbě tepelných čerpadel vzduch-vzduch je vhodné kombinovat vytápění s krbovými vložkami, a to právě kvůli společnému rozvodu po budově. Tepelná čerpadla vyrábějí ekologicky čistou energii bez emisí CO2 a skleníkových plynů.

V roce 1993 bylo na Slovensku identifikováno 25 oblastí s potenciálem pro využití geotermální energie. V roce 1998 se počet lokalit, kde se nachází geotermální zdroje vhodné pro výrobu tepelné energie, zvýšil na 35. Prvními místy, kde se tento způsob ohřevu používal, byly především termální lázně. Geotermální vytápění sídlišť a nemocnic je známé také prostřednictvím geotermálního centra v Galantě. Realizaci dalších podobných zařízení brání především nedostatek financí. Vzhledem k tomu, že tento způsob vytápění vyžaduje poměrně vysoké počáteční investice, není tak rozšířený a známý, přestože v celé zemi existuje několik oblastí vhodných pro tento způsob vytápění. Mezi oblasti s vysokým energetickým potenciálem patří zejména Košická kotlina. V 90. letech 20. století byl dokonce vypracován projekt na výrobu elektřiny z geotermální energie a využití odpadního tepla k vytápění okolních budov. Projekt však dosud nebyl realizován.

Nezapomeňte izolovat svůj dům

Není pochyb o tom, že kontaktní zateplovací systém (polystyren, minerální vlna) pomůže každému domu zlepšit tepelný odpor. Doporučil bych však sádrový izolační systém ISOTEX. Proč?

Omítkový izolační systém ISOTEX se skládá z tepelně izolační omítky ISOTEX a termokeramického nátěru ClimateCoating. Společně tvoří tepelně izolační systém s vynikajícími vlastnostmi a dlouhou životností. Tepelněizolační omítka ISOTEX ve spolupráci s nátěrem ClimateCoating vám poskytne plnou ochranu před všemi atmosférickými vlivy a vytvoří inovativní tepelněizolační systém, který předčí vaše očekávání.

Jaké jsou tedy hlavní výhody izolačního systému ISOTEX a proč je lepší než polystyren?

Zateplovací systém ISOTEX

1. Funkční životnost izolačního systému

Izolační systém ISOTEX má velmi dlouhou životnost (nejméně 30 let), což je dáno především použitými materiály. Díky tomu, že klasický polystyren nebo minerální vata byly nahrazeny tepelněizolační omítkou, která se nanáší přímo na zdivo bez zbytečného kotvení a spár, je vnější fasáda dokonale odolná proti mechanickému poškození. Abyste takovou izolaci zničili, museli byste pravděpodobně vzít kladivo a odštípnout omítku z fasády.

Důležitější však je, že tento izolační systém funguje a chrání stavební konstrukci po celou dobu její životnosti a přispívá k úsporám energie v budově.

2. Vynikající ochrana stavební konstrukce

Tepelný nátěr ClimateCoating udržuje stěny suché a odvádí přebytečnou vlhkost. Díky termokeramické membráně zabraňuje pronikání vlhkosti do zdiva a minimalizuje riziko vzniku mikrotrhlin na fasádě, kterými by se do zdiva mohla dostat dešťová voda. Povlak ClimateCoating zajišťuje teplotní stabilitu, a tím zabraňuje degradaci (vzniku trhlin) zdiva nebo stěn v důsledku vysokých teplotních rozdílů a výrazně zabraňuje stárnutí a zvětrávání stavebních konstrukcí. Izolační systém ISOTEX tak vytváří dokonalou ochranu stavební konstrukce.

3. Snižuje riziko vzniku plísní a řas na fasádě.

Díky jedinečným vlastnostem tepelněizolační omítky ISOTEX a nanotechnologii v termokeramickém nátěru ClimateCoating zajišťuje zateplovací systém ISOTEX regulaci vlhkosti ve zdivu (udržuje ho stále suché = hřeje pouze „suchá vrstva“). Koeficient nasákavosti je menší než 3 % za 120 dní ve vodě a díky svým difuzním vlastnostem – součinitel propustnosti vodní páry μ < 8 (EN 174) – pomáhá rychle odvádět vlhkost, čímž minimalizuje riziko vzniku plísní a řas na povrchu i uvnitř stavební konstrukce.

4. Izolační systém ISOTEX je paropropustný

Obě složky použité v tepelněizolačním systému ISOTEX (tepelná omítka ISOTEX a termosetový nátěr ClimateCoating) jsou paropropustné – to znamená, že propouštějí vodní páru, ale zároveň zabraňují pronikání dešťové vody a vlhkosti do zdiva. V praxi to znamená, že váš dům bude „dýchat“ a nebude zabalen v igelitovém pytli, jako je tomu v případě použití polystyrenu.

5. Minimální zatížení stavební konstrukce

Nízká objemová hmotnost tepelněizolační omítky ISOTEX (pouze 7,0 kg/m2) a absence kotvení, které by oslabovalo stavební konstrukci a vytvářelo tepelné mosty, způsobuje minimální zatížení tepelněizolačního systému ISOTEX na stavební konstrukci.

Aplikace tepelněizolační omítkové směsi ISOTEX vyžaduje minimální úsilí, většinou se nanáší ve dvou vrstvách bez výztužné síťoviny, což výrazně zkracuje časový rozsah stavebních prací.

6. Žádná hygienická rizika

Moderní materiály na bázi keramiky použité v zateplovacím systému ISOTEX nepředstavují žádné hygienické riziko – právě naopak: snižují riziko vzniku plísní na fasádě, udržují stěny suché a nevytvářejí tak živnou půdu pro růst plísní, které by způsobovaly nemoci a alergie.

Pokud se chcete o izolačním systému ISOTEX dozvědět více, zde najdete odkazy na další články:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *